Od Kateřiny Dubské jsem už četl Člověka Gabriela. Čtivě napsaný příběh cikánského outsidera, co si vezme bílou holku a usadí se, místo aby kočoval od vesnice ke vsi. K tomu krásné prostředí buchlovských kopců, ze kterých cítíte meruňky i při čtení. Doufal jsem, že Dcery si mě získají stejně snadno.
No… ne.
Z kouzla Člověka Gabriela nezbylo vůbec nic. A pokračování to je velmi, velmi, velmi volné.
Prokletí nešťastných žen
Ženy to měly, mají a ještě nějakou dobu budou mít těžké. Dřív to byla péče o domov, hospodářství a děti, teď dojení krav a okopávání záhonků vyměnily za krysí závod při budování kariéry. A chlapi… nu, řekněme, že role rovnocenného partnera, se kterým by se péče o domov dělila na půl, je v mnoha případech stále ještě jen vytoužený ideál.
A to se bavíme o situaci v roce 2016 a ne v 90. a dřívějších letech.
A Gabrielovy ženy, dcery, vnučky a pravnučky s tím mají zkušeností víc než dost.
Dokolečka dokola
Prostředí a doba se mění, vše ostatní zůstává. Ženská si nabrkne chlapa, pak to nějak přestane klapat, z ženy se stane neurotička, muže ale opustit nechce, kazí to vztah s dětmi, člověk by už čekal, že se to zlepší…
A prd.
Dcera si nabrkne chlapa, pak to přestane klapat, nechce ho ale opustit, začne jí to lézt na mozek, pokazí to vztah s dětmi, člověk by čekal, že se vnučka poučí…
A prd.
Vnučka si nabrnkne…
A tak dále.
Celou knihu.
Až k poslední dceři.
A pak: zázrak!
Poslední hrdinka najde sílu, opustí muže, který ji dělal nešťastnou, přežije neshody v práci, koupí statek v buchlovských kopcích…
A moment. Návrat na místo činu?
Vždyť tam někde bydlí autorka.
A její životopis se nápadně podobá osudu poslední dcery.
Autobiografie dcery s autorskou licencí
Ano. Dcery jsou mimořádně autobiografické. Zatímco Člověk Gabriel se inspiroval jakousi rodinnou pověstí a vznikla z toho báječně čtivá kniha, na reálných osudech založené Dcery se mi četly hůř, nebavily mě a na to, že jsou druhou publikovanou knihou autorky, mi připadají jako ne zcela vydařená prvotina.
Ale možná je to jen tím, že jsem mladý muž, který (ťuk ťuk na dřevo) vyrůstal v pohodové, nerozvedené rodině, kde jsou jedinými neduhy sklony k cukrovce a tloustnutí.
Doporučuji pro: ženy v neidylických vztazích, kterým knížka snad otevře oči.
Hodnocení: 65 %
Kateřina Dubská: Dcery. V roce 2015 vydalo Nakladatelství JOTA.