Na střední jsem měl skvělou češtinářku. Ale ani ta moc nenadělala s tím, jak se učí literatura.
Jiří Weil. Narozen, zemřel. Židovský spisovatel, vyhnul se koncentráku tím, že předstíral smrt a pak se ukrýval. Děj knihy: Dva dělníci mají za úkol sundat sochu židovského skladatele, ale omylem hodí oprátku na krk Wagnerovi, nacistickému idolu. Konec, šmytec, jede se dál.
Z popisku v učebnici (výtahy typu Literatura v kostce) to zní jako celkem humorný postoj ke zvěrstvům, co se děly za druhé světové. Jako oddechová četba. S takovým nějakým úmyslem jsem si tuto knihu s povedenou obálkou v Levných knihách koupil.
No a pak jsem se začetl a říkal si: No do pr-ele.
Pokračovat ve čtení „Klasika povinné četby: Na střeše je Mendelssohn“