Jedna kniha týdně
Od Kateřiny Dubské jsem už četl Člověka Gabriela. Čtivě napsaný příběh cikánského outsidera, co si vezme bílou holku a usadí se, místo aby kočoval od vesnice ke vsi. K tomu krásné prostředí buchlovských kopců, ze kterých cítíte meruňky i při čtení. Doufal jsem, že Dcery si mě získají stejně snadno.
No… ne.
Z kouzla Člověka Gabriela nezbylo vůbec nic. A pokračování to je velmi, velmi, velmi volné.
Anglie, 12. století. Choroby léčí nevědoucí mniši, ženy jsou spíš pračky, myčky a služky než lidské bytosti, xenofobie je na úrovni dnešní uprchlické paniky a o náznacích forenzní vědy nikdo neuslyší přinejmenším 600 let. Vykladačka smrti v té době musela být mimo chápání tehdejší doby.
Koukali jste někdy na seriál Sběratelé kostí? Dr. Brennenová jako by z oka vypadla Adélii – lékařce a dnešním jazykem patoložce, která byla vyslána do středověké Cambridge prošetřit záhadné vraždy malých dětí. Nezáviděníhodný úkol. Cizinka a žena že má pitvat tělíčka malých dětí? A najít vraha dřív, než rozlícený dav povraždí cambridgské Židy, na které vraždy někdo pohodlně hodil?
Pro severskou literaturu mám podobnou slabost jako pro jejich přírodu. Jsem beznadějně okouzlen. Severské knihy konfrontují představu rovnostářského státu blahobytu, kde je krásně a všichni se mají rádi, s odvrácenou stranou plnou sexu, násilí a drog.
Obzvláště v tom vynikají detektivky. Vlastně si ani nevybavuji severskou knihu, ve které by zločin či bezpráví nehrály hlavní roli – od Citu slečny Smilly pro sníh až po Nesbøvky. Na zimu zavřeno od J. L. Horsta je ale trochu výjimkou – nenabídne vám spoustu sexu, spiknutí ani důmyslné zápletky. Od hlavního hrdiny nečekejte eleganci Hercula Poirota či nešvary Harryho Hole. Spíš než za detektivku bych Na zimu zavřeno označil za kriminálku.