Romány Archives

Tomáš Grombíř: Jedničky a nuly

Jedničky a nuly mají snad všechno: příběh self-made mana, inspiraci historií (byť nedávnou), mafiány, napětí, zbraně, drogy i sex. A když překousnete občas až encyklopedické pasáže, užijete si s touto knihou pár příjemných hodin (a pak si půjdete promazat Facebook).

Přerod totality v demokracii, divoká privatizace, kouzlo internetu, velké prachy, pocit nezávislosti. Okořeňte to lajnou kokainu, tvrdším sexem (stále lepším než v 50 odstínech) a stereotypními ajťáky a máte recept na knížku, která se musí číst sama.

Jedničky a nuly Tomáše Grombíře to mají všechno. A i když mi to občas přišlo těsně na hraně, podařilo se mu z toho nesplácat dort jak od Pejska a Kočičky.

Pokračovat ve čtení „Tomáš Grombíř: Jedničky a nuly“

Agnes Martin-Lugand: Šťastní lidé čtou a pijou kávu

Šťastní lidé čtou a pijou kávu. Knihy a kafe. To zní jako knížka pro knihomoly, žejo? No, taky jsem si to myslel.

Tedy jen do doby, než jsem si začal rvát vlasy hrůzou a zoufale mlátit čtečkou o stůl.

Pokud si říkáte, že byste tuto knížku dali svým dobrým známým, kteří hodně čtou, učiňte tak pouze v případě, že je k smrti nesnášíte a nechcete je už nikdy vidět.

(Ve zkratce: je to nehorázná sračka.)

Pokračovat ve čtení „Agnes Martin-Lugand: Šťastní lidé čtou a pijou kávu“

Jiří Markvart: Pražská buzna

Blog Pražská buzna se v roce 2015 stal nejzábavnější gay četbou. Pokud jste gay a omílání ničeho na LUI vás přestalo bavit, Pražská buzna se stala skvělým místem k tematicky orientované prokrastinaci. Pokud jste hetero, dostal se vám do rukou skvělý materiál k pohoršování se nad tím, jak si buz… gayové (nejen) v Česku žijí, a svým slušným teplým přátelům jste mohli připravit horké chvilky, když jste se zeptali, jestli (a) jsou taky jako Milan, (b) jestli si můžete půjčit jejich Grindr.

No a samozřejmě všechny trápila otázka, do jaké míry je Milan fake a co všechno je inspirováno realitou, žeano.

Nakonec s pravdou ven vylezl Jiří Markvart (znáte z My bychom to udělali lépe), rozhodl se blog rozšířit do knižní podoby, úspěšně dokončil kampaň na Startovači a fandové teplého čtení si tři čtvrtě roku počkali na parádní knížku.

Jelikož je Jirka podobný prokrastinátor jako já, jsem mile překvapen, že kniha nejen vyšla, ale že vyšla i včas.

Pokračovat ve čtení „Jiří Markvart: Pražská buzna“

Ann Leckieová: Ve službách Spravedlnosti

Nikdy jsem nebyl skalní fanoušek sci-fi. Když jsem se ale v jakési akci na eReading.cz dostal ke knize Ve službách Spravedlnosti za směšný peníz, řekl jsem si proč ne. Nebyl jsem tak nadšený jako z Tufových dobrodružství nebo z Marťana, ale jinak mě kniha příjemně překvapila.

Třeba už tím, jak Rádčové, expanzivní národ/rasa, pracují (nebo spíše nepracují) s pohlavím osob. Prostě nerozlišují rod a překladatel Petr Kotrle se s tím popral tak, že vše převedl do ženského rodu. V rozhovorech s rasami, kterým pohlaví není putna, tak z pohledu líčení umělé inteligence dochází k zajímavým momentům – třeba když UI mluví o velekněžce s dlouhými šedivými vousy.

Pokračovat ve čtení „Ann Leckieová: Ve službách Spravedlnosti“

Anthony Ryan: Královna ohně

Královna ohně završuje trilogii Stín krkavce. Stejně jako předchozí dva díly, Píseň krve a Pán věže, je to čtivé a drsné fantasy. Krutostí a počtem zavražděných oblíbených postav se sice G. R. R. Martinovi nevyrovná, i tak ale nejde o čtení pro útlocitné duše.

Zatímco se Píseň krve soustředila zejména na život a příhody Vélina Al Sorny, tehdy mladého novice v řádu bránícím Víru, později lorda královy armády, v Pánu věže už se o pozornost čtenáře dělily další výrazné postavy a Královna ohně v tomto modelu pokračuje.

Chápu, proč je to pro autora tak lákavé schéma. Může pohodlně rozvíjet více dějových linek, které do sebe na konci zapadnou jako dobře nařezané puzzle. A je tak snadné zakončit každou kapitolu tak, aby čtenář chtěl číst dál bez ohledu na únavu nebo denní dobu – i když to znamená, že se k osudu dané postavy dostane až po příhodách tří dalších postav.

Ale i tak mě to štve. Během čtení je dost obtížné žít normální život, když v ruce imrvére držíte knihu.

Pokračovat ve čtení „Anthony Ryan: Královna ohně“

Charles Percy Snow: Profesoři

Mám rád anglické univerzitní romány. Mezi nejznámější autory tohoto žánru patří třeba Kingsley Amis nebo David Lodge.

Anebo Charles Percy Snow, o kterém jste toho nejspíš moc neslyšeli.

Loni jsem od něj četl zajímavou, ale skvěle napsanou detektivku Krycí barva, kterou jsem našel v babiččině knihovně. A když jsem letos na jaře v jednom antikvariátu zahlédl povědomé jméno a akademicky znějící titul Profesoři, hned jsem vytasil požadovanou desetikorunu a obohatil svou knihovnu o zatuchlinou zapáchající svazek.

A zase jsem si skvěle početl.

Pokračovat ve čtení „Charles Percy Snow: Profesoři“

Peter Krištúfek: Dům hluchého

Tak schválně: kdy jste naposledy četli současnou slovenskou prózu, co? Ze jmen si vybavím ledatak Michala Hvoreckého a Dominika Dána – a od nich jsem zatím nic nečetl. Když mi tedy od Větrných mlýnů ve schránce přistál Dům hluchého od Petera Krištúfka, byl jsem zvědavý. Už proto, že je to zatraceně tlustá bichle.

Pohled na těch 800+ stránek mě přiměl dát se na modlení: „Bože, ať to není nějaká nudná kokotina.“

Netuším, do jaké míry za to může ta modlitba, ale Dům hluchého rozhodně nudná kokotina není.

Pokračovat ve čtení „Peter Krištúfek: Dům hluchého“

Judith Hermannová: Počátek veškeré lásky

Nuda a šeď. Za běžných okolností nepříliš lichotivý popis knihy. Pokud ovšem autorka nechce vylíčit rutinu své hlavní hrdinky. A Judith Hermannové se to v nádherně upravené novele Počátek veškeré lásky podařilo dokonale.

Stella je… obyčejná ženská. S vcelku obyčejným chlapem má nijak nevyčnívající dceru, společně žijí na nejmenovaném, klidném předměstí. Sterilním satelitním městečku, kde sotva znáte své sousedy. Stellin život je šedivá rutina a ani ona sama nemá ambice být jakkoli výjimečná.

Tak proč si ten muž chce povídat právě s ní?

Pokračovat ve čtení „Judith Hermannová: Počátek veškeré lásky“

Philip Kerr: Praha osudová

Nacistické Německo. Ne zcela bezpečné působiště pro někoho, kdo odmítl vstoupit do strany a svůj nesouhlas dává okázale najevo. I přesto ale vyšetřovatel Bernhard Günther dostává na starost citlivý případ pod vedením samotného Heydricha.

Jakkoli jsem se prostředí Protektorátu bál – tím spíš, jak nemám rád příběhy odehrávající se během války a na východě i po ní – knihu Praha osudová od Philipa Kerra jsem si náramně užil. Až jsem litoval, že jsem se do ní nepustil dřív.

Kerr je totiž skvělý vypravěč a postavu Bernharda Günthera jsem si okamžitě zamiloval pro jeho rebelské hlášky.

Pokračovat ve čtení „Philip Kerr: Praha osudová“